Reklama

Aktuality


Strana:1..23456[7]8910..20

PKMB se Zuzanou a Oskarem...

...v Českých Budějovicích

Ve středu 17.10.2012 zahrajeme se Zuzanou a Oskarem v českobudějovickém SC Metropol od 19:00 hodin. Proto přátelé.... Vy, kteří to máte do Českých Budjovic blízko, nebo i o něco dále, nenechte si tento koncert ujít. Těšíme se na Vás.

Ranč, kino…

…komín a sklo

Teplická skupina Blue Rocket si nás pozvala na několik koncertů jako sparing partnera. První společný koncert se ranči v Málkově u Berouna. Kromě nás s Oskarem Petrem byla k vidění kapela Pavel Houfek Band, Petr Kadleček a kytarista Josef Svoboda. Trochu jsme měl pocit, že muzikanti byli v přesile nad diváky, ale to se někdy stává. Ranč je super a nedávno jsme s Lindou zjistili při čučení na TV, že se tady natáčel videoklip k písničce Sen od Lucie. V restauraci byl boží teplý buřt-guláš a číšník… tam taky byl.

Další společný koncert se uskutečnil v Bílině 8.9. u příležitosti Dne horníků. Hrálo se na letňáku, ale trochu jsme nostalgicky vzpomínali na scénu na Kafáči, kde jsou koncerty komornější. Přišlo se podívat i pár známých. Po koncertě jsme museli rychle zabalit, naložit a frčet na další koncert do Prahy.

V Praze se dají najít i zákoutí plné klidu a pohody. Jedním z takových míst je Toulcův dvůr, kde se pořádají koncerty a festivaly. Třeba takový folkový festival FOLKomín na kterém jsme si zahráli. Lidi, zvuk a všechno bylo fajn. Po koncertě jsme poseděli s personálem průhonického ústavu, který se stará o pacienty s Alzheimerem a dozvěděli jsme se spoustu užitečných informací, například to, že touto nemocí jsou častěji postiženi chytří lidé. Mírovi se nedařilo kouzlit a tak obětoval sázku a raději to vzdal. Místo toho hrál na kytaru (tradičně nechyběla písnička Hotely) a spřátelil se s mislivcem. Igor byl obdivován a obletován.

V sobotu 15.9. jsme jeli hrát do Železného Brodu, kde se konaly městské slavnosti sklářského řemesla s názvem Skleněné městečko. Cestou jsme hráli hru „Chcete být milionářem“ a zjistili jsme například při kolika stupních se vaří voda, kdy skončila 2.světová válka, že 5 × 6 = 32 a další užitečné informace.. Taky jsme pochopili, že někdo se vzdaluje a někdo přibližuje ústavní léčbě v Průhonicích (viz odstavec výše). Asi 12 km před cílem začal v autě Jíra otravovat, že potřebuje strašně moc čůrat. Péťa ignoroval jeho zprvu klidné žádosti o zastavení a později ignoroval i hlasité projevy našeho bubeníka. Ten kromě hulákání mocně cloumal s mojí sedačkou (ač jsem za nic nemohl) a to tak, že později vypadla ze šroubů. Koncert probíhal tradičně normálně. Po nás nastoupila na pódium skupina Vltava, vystál jsem si frontu na uzená žebra, vyfotili jsme se a Míra nám rozdal upomínkové předměty. V Bílině jsme se cestou domů zastavili na večeři u našeho kamaráda Marcela v restauraci Corbeta, a protože byla prohibice, pili jsme pivo, Kofolu a „čaj“.

Napříč republikou…

… z Liberce do Pozlovic

Mega festival Benátská noc se přestěhoval z Malé Skály do libereckého sportovního areálu ve Vestci. Mraky lidí, několik pódií, spousta stánků útočící vůněmi a později i chutěmi na naše buňky. Stage na které jsme 27.7. hráli byla ve velikánském stanu kde bylo vedro k padnutí, ale přežili jsme nejen my, ale i diváci. Po koncertě jsme se rozptýlili po areálu a z povzdálí sledovali kousek koncertu Bryana Adamse. Dál už nás čekala jen dlouhá cesta z Liberce do Pozlovic na hotel Ogar. Tam jsme přijeli pozdě v noci… nebo spíš lehce nad ránem. Já a Míra jsme si šli dát cigáro na balkónek a rozvíjeli jsme teorie o kohoutech z horního a dolního konce Pozlovic, kteří se spolu nikdy nesetkají.

Další den (28.7.) patřil odpočinku, vyprávění vtipů ve společnosti Vojty „Kiďáka“ Tomáška a také návštěvě našeho kamaráda Karla Štěrby v Uherském Brodě. Odpoledne jsme se přesunuli do Pulčína, kde se konal folk-country-bluegrass festival s názvem Amfolkfest (opět s podtitulem „Na konci světa“). A zase super přijetí od diváků. Po koncertě jsme poseděli a vyhnala nás až bouřka a déšť co se přihnal. Tentokrát rozvíjel s Mírou nějaké teorie Linda.

Následovala neděle 29.7. Dopoledne jsme opět odpočívali a já, Jíra, Míra a Linda jsme se šli vykoupat do nedaleké přehrady. Cestou si kluci protáhli svá těla na několika posilovacích strojích rozmístěných podél cesty, přehráli jsme si stěžejní scénu z filmu Titanic v obsazení Linda – Leonardo DiCaprio, Jíra – Kate Winslet, Míra – kapitán, Ampér – skázonosná ledová kra …., a když už jsme se odhodlávali k sestupu k vodě, začalo pršet a my se schovali na zastřešené předzahrádce jedné hospůdky. Linda si dal (k obveselení všech přítomných hostů i personálu) sprchu pod okapem. Po návratu do hotelu Ogar šli kluci vypomáhat za bar… Točili pivo, nalévali panáky, sbírali nádobí ze stolů… a (teď Alenko Bláhová prosím přestaň dále číst) náš řidič Petr dokonce myl radostně a s chutí nádobí, skleničky a hrnečky a talířky… Večer zahrála jako první kapela George & Beatovens s legendárním Karlem Kahovcem a s písničkami Petra Nováka. Pak jsme zahráli my v čele s legendárním Mírou a písničkami Petra Kalandry. Pak jsme si sedli pojedli, popili, já a Linda jsme si zahráli několik folkových hitů, chvilku poseděla i Lady GaGa, a nakonec zbaveni posledních zbytků energie jsme šli spát. Igor ráno svítil jako měsíček na hnoji a blikala mu kontrolka oznamující nedostatek tekutin, kluci se konečně v klidu vyspali, protože jsem měl sólo apartmá a pak cesta zpět k našim rodinám, manželkám, přítelkyním, dětem … a už se moc těšíme na další koncerty.

Kleť, Rabí...

... Klokočí a Kraslice

Kousek od Českého Krumlova je kopec s vysílačem, který je zdaleka vidět a jmenuje se Kleť. Na jeho vrcholu je ve výšce 1084 metrů nad mořem kromě zmiňovaného vysílače i Horská chata u níž se pořádají hudební akce pod hlavičkou budějovického klubu Highway 61. Jedním z koncertů byl i ten náš 7.7.2012, na který se jednotliví členové našeho bandu sjeli z různých koutů naší republiky, kde trávili své dovolené. K zaplnění terasy, kde se hrálo, přispěl i autobus vypravený z Budějic. Počasí bylo „na spadnutí“ a během našeho hraní vykouzlil na nebi drobný deštík úžasnou duhu. Z odposlechu u bicích se ozývalo „tuc…tuc…tuc…tuc“ techno, které prolézalo silným výkonem do aparatury z nedalekého vysílače. Také jsme zjistili, jak zocelené máme příznivce, kteří za námi vyklusali na vrchol po svých (a to bez kyslíkového přístroje). Dokonce víme, že jedna z fanynek šla z koncertu pěšky až do Českých Budějovic. Po koncertě jsme spali roztroušeni po horské chatě. Já, Linda a Igor jsme hráli na schovávanou v hostelovém pokoji, kde bylo asi 30 postelí. Chtěl jsem se schovat jako první (na jednu z postelí pod deku), ale měl jsem strach, že by klukům hledání trvalo moc dlouho, pokud by mně vůbec našli. Nakonec jsme šli spát každý do jiného kouta hostelu abychom se vzájemně nerušili mým chrápáním.

Péťa Bláha je výborný řidič, ale i jeho schopnosti byly krátké na odvezení aparátu až k hradnímu pódiu na Rabí, kde jsme 13.července měli koncert. Aparát jsme pod hradem naložili na malý traktůrek s valníkem, v klídku jsme nazvučili a v klídku jsme si zahráli. Mírovi se z kytary během hraní sice ozývali prapodivné zvuky, ale jen když na ní hrál. Chvilku se chyba hledala v kabelech a v mixu a pak Míra raději nehrál. Po koncertě opět traktůrek a pak hledání nějaké otevřené hospůdky. Už jsme pomalu ztráceli víru, když jsme našli. Dokonce nám i pozdě v noci uvařili večeři. Trochu jsme si z místních ztropili žert… to když jsme tvrdili, že jsme z nedalekých Žichovic (Míra to popletl a řekl že je z nedalekých Žehlovic, čemuž už místní vůbec nerozuměli). Pak jsem svou tvrdohlavostí odmítl nápoj zvaný B-52. Pokud chcete vědět, jak to (ne)chutná, zeptejte se Lindy, a pokud chcete vědět jak se to správně (ne)pije, zeptejte se Jíry (při pokusu se mu roztavili 2 brčka).

Po babičce klokočí a po Rabí - Klokočí. Přejezd z jihozápadu republiky (14.7.) na sever s mnohými zastávkami. Jedna z nich byla (v rámci rozšiřování kulturních a historických obzorů členů kapely) i na hradě Kost. Klokočí je nenápadná víska kousek od Turnova. Nikdy bych nečekal na tomto místě tolik lidiček. Úžasná atmosféra báječného rockového Klokočského hudebního festivalu. Škoda jen že jsme si nestihli po koncertě dát nějakou dobrou klobásu. Rychle jsme naložili a jeli domů. A protože byla cesta dlouhá, dali jsme si v Praze pauzu na pozdní noční večeři.

O tom, že písničky Petra Kalandry nepatří jen na bluesové či rockové festivaly je zbytečné psát. Jeho písničky jsou přijímány rozličným typem posluchačů. A tak není náhodou, že se objevujeme i na festivalech takřka ryze folkových, jako například v Kraslicích, kde se 21.7. konal "Festival na konci světa", který pořádala místní kapela Alison (prosím čtěte tak jak je psáno – nikoliv „engličesky“), v čele s Ájou. Hráli jsme poslední po skupině Nezmaři. Po koncertě jsme se já a Linda nějak zapovídali na baru. Míra se šel v jeden okamžik podívat, jestli je v autě vše OK (Jíra spí, Petr spí, Igor SMSkuje), leč byl lapen a již z auta nevypuštěn. Na bar pak pro nás přišel podmračený Jíra a po chvíli i Petr s oznámením, že za 2 minuty odjíždí … s námi, nebo bez nás. Rychle jsme do sebe nasoukali panáka na rozloučenou a vyšli z baru do bílého dne, nasedli do bílého VW a frčeli do Mostu.

Klokočské...

...hudební léto

Ohlédnutí ...

... zpět - part 1

Čas opět pokročil mílovými kroky a já píši slohové cvičení o uplynulých koncertech. Snad si ještě vzpomenu na perličky z kapelního zákulisí.

V jedné pražské čtvrti je překvapivě krásné přírodní zákoutí, které je jako stvořené nejen pro rodinné výlety a procházky. A v tomto nádherném prostředí se konal 7.6. festival open air fest. Podviní, kde jsme jako lehce blues-rockové zpestření folkového klání zahráli i my. K pódiu to bylo od silnice prudce z kopce a nošení aparátu tam i zpátky bylo velice náročné. Bylo tam naštěstí dost pomocníků, kterým touto cestou ještě jednou děkujeme. Úžasný zvuk vykouzlil Renda Cais a tak se nám i Oskarovi hrálo dobře. Po koncertě jsme chtěli vyplenit stánky s občerstvením a kupodivu nám to nedalo moc práce, protože už skoro nic neměli… já si dal poslední párek v rohlíku a taky posledního utopence a pak už jsem si raději pro nic nešel, abych neddostal od zbytku hladové kapely po hubě.

Ve Velichově jsme 9.6. pro změnu zase hráli na Country-bluegrassovém festivalu, a protože to přítomné diváky bavilo (což bylo zřejmé z jejich reakcí), dokazuje to, že písničky Petra Kalandry mají rádi příznivci různých žánrů. A kromě báječných lidí tam měli tak moc báječnou ořechovci, která na boku autě drží jako „přiblitá“, o čemž ví nejvíc Jíra a taky trochu Linda. S několika vynucenými zastávkami jsme dojeli domů.

A díky předešlému večeru byl následující den (10.6.),… resp. koncert pro firmu United Energy pro kluky trochu náročnější. A protože se celá firemní akce konala v rozsáhlém lesním areálu, žádné velké zástupy diváků před pódiem nestály. Ale i tak jsme si koncert moc užívali.

Ohlédnutí …

…zpět - part 2

Podobný zmatek, jako při koncertě a natáčení Oskarovo narozeninového koncert (článěk někde níže) vládl i při zkoušce (13.6.) a koncertě (14.6.) v pražské LaFabrice. Celé to kompletně zrežírovala Jitka Němcová v rámci natáčení dokumentu o Zuzaně Michnové a my jsme si zahráli s Michalem Pavlíčkem a s Michaelem Kocábem. Bylo to moc fajn a Vy si to nenechte ujít na podzim v České televizi. Zuzaně to zpívalo fantasticky a po naší části koncertu jsme si užívali i setavu Zuzany, Jirky Vondráčka, Pavla Skály, Jirky Zelenky, Jaroslava Olina Nejezchleby, Davida Nolla, Jakuba Zitka a Petra „Kulicha“ Pokorného.

Na další festivalový koncert Hudební rej (23.6.) jsem se těšil hlavně já, protože se konal v mé rodné Plzni a já očekával před pódiem davy kamarádů. Davy se neuskutečnili, teda pouze pokud jde o kamarády, ale lidí bylo plno. V záři pódiových reflektorů bylo kromě nás i mraky komárů a naše krev proudila jejich malými okřídlenými telíčky. Tak mně napadá, jestli obtěžovali i Vinnieho Jamese, který s námi hrál, a nebo ho komáři neviděli. Lidi se dožadovali několika přídavků a ač již bylo po „policejní hodině“, pořadatel nám dovolil ještě několik písniček. Cestou domů jsme v Plasech zahlédli rozsvícený klášter a dožadovali jsme se noční prohlídky, leč marně. Ale stánky s pekařským zbožím firmy Pekařství Malinová Kaznějov ještě sbalené nebyly. Tak jsme si udělali radost alespoň velkým nákupem všelijakých koláčů, chlebů a placek. Velké poděkování tímto posíláme i děvčatům od stánků a to konkrétně Helgušce, Janičce a Jiřince.

Další zastávkou v našem koncertování byla Jihlava. Byly jsme jednou z kapel, která 29.6. zahajovala Kulturní léto v tomto městě. Opět s Vinniem a s Oskarem a opět hezký koncert.

Co nového ...

...v zákulisí

Vážení příznivci, už dlouho jsme nedali žádnou zprávu, co nového se děje v zákulisí kapely. A je toho opravdu hodně. Letošní prázdniny jsou opravdu pracovní. Kromě krátkých dovolených na které se všichni těšíme, nás čeká několik letních koncertů, na kterých se s Vámi rádi setkáme. (viz. „koncerty) . Zuzana Michnová bude celé léto pokračovat v natáčení celovečerního dokumentu s pracovním názvem „Jsem slavná tak akorát“. Režie se ujala renomovaná režisérka a Zuzany kamarádka Jitka Němcová. Už podle scénáře Vám můžu slíbit, že se máte na co těšit. Součástí tohoto dokumentu bude i záznam z koncertu, který se uskutečnil letos v červnu v La Fabrice. Ti co se do vyprodaného sálu nedostali, budou tak mít možnost, užít si průřez Zuzaniny tvorby v klidu svého domova. Oskar Petr dotáčí své sólové album ve studiu Sono, v České televizi sedí u střihu koncertu OSKAR 60 z paláce Akropolis, který se bude vysílat v září na ČT. A když večer uloží děti ke spánku, píše nové skladby na podzimní koncerty. Pak už nás bude čekat jen zkoušení a příprava na podzimní koncertní turné, na kterém bychom Vám rádi představili nejen nové písničky, ale také další obnovené fláky z dob našeho nejúspěšnějšího tria Marsyas. Co říci závěrem, jen to že pokud ještě nemáte dvojCD V mýdlových bublinách, které letos vyšlo v nakladatelství Galén, Tak si ho pořiďte. Je skvělé a určitě vám zpříjemní prázdninové večery. Těším se na Vás kdekoli se potkáme. Za PKMB Vám přeje hezké léto...

...Míra Kuželka

Zuzana Michnová - Výjimečně

(z www stránek La Fabrika)

Když Zuzana Michnová natočila v roce 1977 s Petrem Kalandrou, Oskarem Petrem a studiovou skupinou Labyrint, album Marsyas, vznikla legenda. Ačkoliv se složení stejnojmenné kapely v pozdějších letech několikrát obmněnilo, Zuzanin Marsyas vždy vynikal těmi nejlepšími muzikanty. Velká část z nich teď, po víc než dvaceti letech, se Zuzanou Michnovou znovu stane na jevišti!

„Bude to zcela výjimečný koncert nebo možná spíš happening, kde se setkají Zuzanini přátelé, se kterými v minulosti profesně spolupracovala, ať už na koncertech nebo na deskách a znovu si spolu zahrají,“ popisuje Petr Koza z Bioartproduction cíl koncertu a hned doplní:“ Nejde, ale jen o koncert. Celou akci bude zároveň natáčet do svého dokumentárního filmu paní režisérka Jitka Němcová a počítáme s pozdějším vydáním 2DVD (koncert a dokument), právě proto, že půjde o zcela neopakovatelnou záležitost.“

Na jevišti společně se Zuzanou Michnovou vystoupí legendy jako Michael Kocáb a Oskar Petr, který stál u zrodu alba Marsyas a v roce 1979 emigroval do Spojených států. Nebo pozdější členové Marsyasu - Jiří Vondráček, Jaroslav Olin Nejezchleba a Pavel Skála. Dále pak Jiří Charypar, Igor Šikula, Jiří Stárek, Jan Petrásek a v neposlední řadě také Michal Pavlíček, se kterým Zuzana Michnová natočila sólové album „Rány“. Jednoho ze zakladatelů kapely Marsayas, zesnulého Petra Kalandru, pak jako support koncertu, připomene Petr Kalandra Memory Band.
Strana:1..23456[7]8910..20
Vyrobil Alkalis (c) 2007