O významu nadpisu tohoto článku nemá smysl pochybovat. Opět jsme zažili jeden z báječných koncertů v tomto klubu. Nevím přesně kolik bylo mezi diváky "nových tváří", ale vím, že bylo opět příjemně narváno. Dokonce prý už nechtěli kluci od baru další zájemce pouštět do klubu, protože už nebylo kam. Když jsme dohráli, tak se nám tradičně nechtělo hned domů (snad jen kromě našeho řidiče Petra) a tak jsme vzali útokem zásoby "rosy z Tullamoru". Míra dokonce ještě vyndal z kufru již zabalenou kytaru a Ampér ho "výborně" doprovodil na piáno pouze třemi akordy, i když Míra jich hrál na kytaru asi ... čtyři. Báječné bylo také opět vidět našeho manažera Martina, protože s ním komunikuji pouze prostřednictvím ICQ a po čase zapomínám jak vlastně vypadá (což by z určitého úhlu pohledu mohla být i výhoda). Každopádně večer se vydařil a už se těšíme na další koncert v Blues Sklepě který bude 27.12. Zastavte se ... rádi vás uvidíme.

PS: Pokud máte z tohoto koncertu nějaké fotky, budeme rádi, když nám je pošlete a my je uveřejníme na těchto stránkách. Předem děkujeme.

A připojuji k výše napsaným řádkům ještě to co skvěle napsal náš manager do našeho profilu na stránkách "Bandzone":
Moc děkujeme všem za koncert v pražském Blues sklepě, který se uskutečnil v sobotu 29. 11. 2008. Byli jste báječní, nádherní a vytrvalí, a hlavně Vás bylo hodně!

Těšíme se na Vás 27. prosince 2008 opět v Blues sklepě, kde na Vás čekáme my, oni a vánoční dárky. Váš Petr Kalandra Memory Band

O tom, že si v kapele dáváme prapodivné dárky už víte. Ten loňský jsem v podobě jízdy na Bugydromu byl super (viz několik článků níže). Ten letošní byl také parádní ale trochu jinak. Dostal jsem od kapely a kamarádů dva lístky na koncert Tommyho Emmanuela. Tímto dárkem jsem byl sice tak trochu uvržen do problému koho vzít sebou. Nakonec jsem se rozhodoval mezi Mírou, který mně vzal na koncert Boba Dylana a Linďákem, který mně sice nikam nevzal, ale je to kytarista (stejně jako Míra) a tak by se od Tommyho mohl něco naučit. Zvítězila ve mně vděčnost a tak jsem řekl Mírovi. Ten se ale zřekl své účasti ve prospěch Lindy. A tak jsme v pátek 21.11. sedli do auta a jeli do pražského „Kongresového centra“ na koncert.

Jako host vystoupil v úvodu Steve White. Zahrál asi čtyři písničky. Hrál sám, ale vypadalo to, jako když hraje celý band. Podupáváním vytvořil dokonale znějící bicí, a basovou strunu měl buď hodně podladěnou, nebo jak se domnívám, měl místo „éčka“ nataženou strunu z baskytary. Každopádně něco úžasného.

Po krátké přestávce nastoupil na pódium očekávaný australský kytarista Tommy Emmanuel. Nejdříve hrál sám a pak byl doprovázen smyčcovým kvartetem The Eve Quartet. Kromě toho, že je zmíněný kvartet složený z krásných ženských také úžasně hrál. Nepamatuji si názvy skladeb, které Tommy hrál. Ani si netroufám tvrdit, že vím, o čem mezi skladbami mluvil. To by spíš mohl napsat náš „anglofil“ Linda, i když pochybuji, že vnímal něco jiného než Tommyho hru. Když jsem se na Lindu občas podíval, seděl s nevěřícím výrazem ve tváři, s mírně pootevřenou pusou v němém úžasu. I já jsem byl v tranzu. Koncert byl opravdu úžasný. Kromě vtipného projevu během hraní Tommy předvedl všemožné způsoby hry na kytaru včetně bubnování, různých pazvuků a neuvěřitelně rychlé hry trsátkem. I já jako hráč na baskytaru jsem nechápal některé jeho basové „figury“ …a to k tomu ještě hrál doprovod, nebo sólo … prostě tak jak to dokáže jen on – Kytarista Tommy Emmanuel.

Na závěr mého příspěvku nezbývá než poděkovat všem z kapely a kamarádům za nádherný dárek.
Dííííky … Ampér

Než se trochu rozepíšu o říjnových koncertech chtěl bych vás informovat o dočasné nefunkčnosti domény kalandramemory.cz z důvodu přemístění datbáze stránek. Již je vše OK a obě domény fungují naprosto dokonale.

A teď už o koncertech.
První říjnový koncert jsme odehráli v pelhřimovském klubu "U tygříka". Na docela malém prostoru jsme byli řádně namačkáni, ale hrálo se nám dobře. Koncert se zvolna změnil v super mejdan. Spát jsme šli až nad ránem a když jsme se vrátili druhý den do klubu na kafe, vypadalo to tam jako po výbuchu. Jak jsem napsal - super mejdan.

Z Pelhřimova jsme přejeli do Prahy, konkrétně do našeho oblíbeného klubu "Blues Sklep". I tenhle klub byl zcela naplněn diváky a i tady se nám hrálo velmi dobře. Poznávali jsme známé tváře, které se na našich pražských koncertech objevují téměř pravidelně, ale bylo tam i hodně těch, kteří si nás šli poslechnout poprvé. Po koncertě se nám - jako obvykle - moc nechtělo domů, ale tentokrát jsme se přemohli dříve než v Pelhřimově. Cestu z Prahy do Mostu jsme všichni statečně prospali a protože jsme nenabourali, tak náš řidič Petr spal jenom na rovných úsecích dálnice.

Na třetí říjnový koncert jsme se vydali do Českých Budějovic. Nám již dobře známý klub Highway 61. Koncert opět super. Byl tam docela hluk i během našeho hraní, ale ustáli jsme to. A zase se nám po koncertě nechtělo jít spát a tak jsme klub "zavírali". Na ubytovnu nás vezl Igor a byla to docela sranda. A jeden poznatek - do auta naloženého aparaturou a zaplněného uvnitř sedícími muzikanty už se nevejde ani jedno horské kolo, snad jen několik brček.

A snad ještě několik vět o našem kapelním prokletí. Takřka pravidelně někde něco zapomeneme. Dříve to již byly stojany na mikrofony, Igor foukací harmoniky, ... no a na posledních dvou hraních to byla taška plná našich reklamních triček (pokud by jste měl někdo zájem o naše reklamní triko - můžete ho koupit v pražském Blues Sklepě) a v Budějkách zůstal v klubu HW61 stojan na mikrofon. Ten nám tam prosím nechte na příště. Díky.

... našeho manažera. Ten mladý pán pochází z Košic a bydlí v Berouně, je mu 33 let a jeho "topánky" mají velikost 43, jeho manželka je letuška a jmenuje se Katka. Pro svoji manažerskou činnost je velice zapálený a pokud jsme měli letos okolo 50 koncertů za rok - nechal se slyšet, že příští rok to zkusí vytáhnout na sto (tímto bych chtěl našim manželkám popřát pevné nervy).
S tím, že by nám mohl dělat manažera přišel do kapely Míra a všichni jsme souhlasili. Je to super člověk a jmenuje se ... MARTIN KRÁĽOVSKÝ !!

Pokud by jste chtěli domluvit nějaké hraní, tak se obraťte přímo na něj a k tomu Vám dopomáhej ... stánka KONTAKTY.

To máte tak ... dostanete dárek, který si můžete vybrat kdy chcete. Jednou vám do toho přijde něco, jindy něco jiného, pak je špatné počasí, pak Ampéra bolí noha, pak už je zima .... atd. Aby bylo jasno o jakém dárku je řeč ... hodinová projížďka na Bugydromu. A tak se sešel rok s rokem a Ampér si konečně vybral svoji projížďku v bugyně. Počasí tak akorát, bezva lidi okolo, takže super... a to jsme ještě ani nenastartovali. Každý se navlékl do něčeho pracovního (montérky, overaly...) Míra zaplul do lacláčů od Ampéra, nasadili jsme ochranné brýle a tři bugyny se rozjely po 2 kilometrové trati. Nejdříve opatrně a po třetím kole už to frčelo na plné obrátky. O tom, že jsme to nešidili svědčí 2×zlomené kolo, 1×vypadlá tyčka řízení, vypadlý kablík od svíčky a hlavně šíleně zasviněný ksichty ... hlavně ten Ampérův. Byla to senzační projížďka a ta zaplacená hodina utekla dost rychle. Ampér se jednou nechal svézt i od Lindy a uznal, že si to jde užít i jako spolujezdec. Nádhera ... a protože to píšu já - Ampér ... tak ještě jednou všem, kteří přispěli na můj loňský dárek - MNOHOKRÁT DĚKUJI!

Můžete se podívat na foto/video, které najdete v sekci MEDIA,
...a nebo přímo TADY.

Našemu hraní (5.9.) na letošní Dočesné předcházelo několik informačních "šumů". Nejdříve nám bylo slíbeno, že si zahrajeme, pak vešla ve známost informace o zrušení country scény v zámecké zahradě... scény, na které jsme měli hrát, pak se čekalo, jestli bude vymyšleno nějaké jiné řešení a v den, kdy jsem neurčitou informaci o našem hraní na Dočesné 08 vymazal z našeho kalendáře akcí mi volal Míra, že budeme hrát na scéně "autobusové náraží" a tak jsem na stránky vrátil informaci o naší účasti.

Začali jsme hrát do večerního šera. Lidí bylo hodně a zvuk byl také super. Párkrát nás Míra překvapil, když v poslední vteřině před brnknutím změnil písničku. Což o to... mně to ani tak nevadilo, ale Linda měl starosti s přehazováním akustické a elektrické kytary. Pak se více setmělo a Míra (jak se mi svěřil po koncertě) začal litovat, že nevidí na lidi. Ale jen co se nad plochou, kde seděli a stáli diváci rosvítilo, byl zase v pohodě. Došlo i na Igorovo "mašinku" a když jsme ho pozorovali z bočního portálu pódia, usoudili jsme, že si to náležitě užívá. Igor to po koncertě sám přiznal a dokonce pozapoměl, že by bylo dobré trochu mašinku zkrátit, protože nejsme v klubu klde máme spoustu času, ale jsme na festivalu, kde je nutné vystoupení příliš nezdržovat. Po koncertě jsme ani nezapařili, protože Petra Bláhu ... našeho skvělého řidiče... čekala ještě cesta na Slovensko. Tak zase někdy na Dočesné ...

Jo a mimochodem .... Peťa Bláha nafotil skvělé fotky, tak se na němůžete podívat v sekci FOTO našich stránek, nebo přímo TADY.

Koncertu v Holešově (22.8.) předcházelo kulturní vyžití kapely, které nám obstaral Linda. Navštívili jsme jakýsi skanzen s větrným mlýnem (německého typu). Pak jsme se vydali hledat koupání. To první co jsme našli vypadalo moc hezky, ale byl špatný přístup k vodě. Igor překonal příkrý vstup do vody a smočil(se). Chvilku jsme ho nechali a pak jsme pokračovali hledat vhodnější rybník. Než jsme ho našli, projeli jsme dost nafty a trochu jsme bloudili. Nakonec se před námi objevila vodní plocha, místními obyvateli nazvaná "štěrkáč". Moje jednodílné pruhované plavky vyvolali pozdvižení nejen mezi členy našeho bandu, ale i u ostaních lidí v okolí. Koupání bylo super. Pak jsme se pomalu přesunuli do Holešova. Za Drive klubem stálo pódium a po nezbytných přípravách jsme začali hrát. Koncert byl perfektní. Jednak opět parádní zvuk a také super lidi. Jíra vipil před hraním hodně kafe a tak si párkrát během hraní odběhl. Většinou to stihl mezi písničkami... jen jednou se Mírta otočil a zjistil, že Jirka nesedí za bicími a utíká směrem k záchodkům.

Festival Roštejn Jazz 2008 (23.8.) se konná v nádherném prostředí hradu. Hlavní scéna byla umístěna na hradním nádvoří a malá scéna před hradem. Když jsme procházeli branou, tak právě hrála skupina Madfinger jednu ze svých posledních skladeb a tak jsme provedli zrychlený přesun našich nástrojů a kombíček za pódium, protože po nich už jsme měli hrát my. Někteří členové našeho "bandu" měli obavy, jak přijme jazzové publikum naše vystoupení, ale zbytečně. Koncert byl úžasný a opět si s námi spousta lidí zazpívalo skvělé písničky Petra Kalandry. Celý festival skvěle moderoval Ondřej Konrád... člen Blues Sessionu. O našem hraní se velice hezky psalo i v Jihlavských listech. Článek si můžete přečíst v sekci "z tisku" našich stránek, nebo přímo ZDE. Původně jsme měli zajištěné ubytování, ale rozhodli jsme se, že odjedeme ještě večer domů. Po našem koncertu jsme ještě poseděli a poslechli si pěkný koncert Zuzany Lapčíkové. Naše malé "Morava tour" jsme si báječně užili. Už teď se těšíme na další koncerty.

Fotky z koncertů si již můžete prohlédnou v galeriích v sekci FOTO.

Ta "Catalpa americká" je takový zajímavý strom, na kterém roste něco jako dlouhé fazolové lusky, nebo dlouhé zelené (patrně nezralé) klobásky. Takový strom stojí v Kroměříži u Starého pivovaru, pod ním se sedí a kouká se na pódium, kde hraje nějaká ta capela.... teda kapela. No a včera (21.8.) se sedělo a koukalo... a hlavně poslouchalo a také zpívalo a na pódiu jsme stáli my (samozřejmě kromě Míry, a bubeníka Jirky, kteří při hraní sedí). Zvuk byl luxusní a já dostal k narozkám spoustu dárků v podobě..." ...když máš narozeniny, tak tohle... zazpívej... Honza vám teď bude 5 minut hrát flažolety (Snad každá tvář), protože má narozeniny..." atd. Později jsem litoval, že mně maminka ještě nějaký ten den nepozdržela. Ale lidi se náramně bavili a tak jsem usoudil, že to tak je vlastně v pořádku. Původně jsme měli končit v policejní hodinu (22:00) ale díky tomu, že mezi diváky seděla zástupkyně starosty (...jmenovala se Olga), byla nám udělena vyjímka v podobě prodloužení o 20 mintut. Já a Igor jsme se po skončení koncertu, zabalení a krátkém posezení odebrali na ubytovnu a zbytek kapely nám někde dělá "dobré jméno". Záměrně píšu -dělá- protože právě teď na ubytovně ťukám svůj příspěvek pomocí inteligentního mobilu na naše stránky... vedle mně chrápe (doslova) Igor a z rádia se line nějaká písnička, které nerozumím (anglicky) a nerozumím (techno). Prostě senzační a úchvatný den v Kroměříži. Dobrou noc.. byli jste skvělí. ... 01:17 hodin.

Rádi jezdíme do nových klubů. Jedním z takových je i plzeňský klub "U šesti strun". Shodou okolností je nedaleko klubu "House of Blues", kde jsme již několikrát hráli, a tak jsme zbytečně nebloudili. Díky tomu, že je venkovní pódium ohraničeno železniční tratí, měli jsme hraní zpestřené o dunění vagónů. Lindovi to kupodivu nevadilo... dokonce jsem měl pocit, že se mu při každém projíždějícím vlaku zalesklo v očích. Dalším báječným zpestření byla slečna, která si s námi přišla zahrát Nebeskou bránu na housle. Tuším, že se jmenovala Táňa, ale nejsem si tím jménem úplně jistý. Každopádně hrála skvěle. Poněkud menší radost jsem měl z jené korpulentní "křepelky", která se spontáně vyhoupla při jednom z posledních přídavků na pódium, odebrala mi mikrofon při písničce "Asi v tom bude nějakej háček" a ujala se svým velice mocným hlasem nekompromisně zpěvu. Těžko se dá jednou rukou hrát na basu a druhou se snažit odebrat výše zmíněné "pěnici" mikrofon. Ještě že se v té písničce dají hrát prázdné struny. Pohled to musel být velice zábavný a bohužel jsem ten boj prohrál. Ve fotogalerii již můžete kouknout na fotky z tohoto koncertu. Na návštěvnosti se trochu podepsal plzeňský festival "Na ulici", ale i tak to bylo super hraní.

Nový bubeník Jirka Stárek s námi absolvoval několik zkoušek (3) a za tak krátkou dobu toho stihl nacvičit opravdu hodně. Největší "školu" samozřejmě dostane díky živému hraní. Ten první koncert s námi ho čeká v Oseku u Litvínova (9.8.2008). Nestihli jsme s ním nacvičit úplně celý repertoár a tak se na našich koncertech dočkáte i některých písniček v akustické verzi. Jirka je velice zdatný bubeník a do kapely rychle zapadl .... jako muzikant i jako člověk. Připojuji několik fotek ze zkoušky, aby jste si ho mohli prohlédnout.

PS: Linda začal používat nový multiefekt VOX Tonelab LE, ale na poslední zkoušce se na něm vyskytla závada v podobě "mrtvého" volume pedálu a tak nezbývá, než odeslat ho zpět prodejci. Ten člověk má prostě smůlu. Doufejme, že reklamace bude rychle vyřízená a Linda vám co nejdříve předvede nové zvuky z tohoto efektu. Pokud máte (někdo z muzikantů) zkušenost s tímto multiefektem VOX Tonelab LE .... ozvěte se prosím prostřednictvím kontaktů našich stránek. Děkujeme