Reklama

Aktuality


Odstraněny ...

...fotogalerie 2008

Pokud jste přehlédli informaci o tom, že budeme odstraňovat fotky z akcí roku 2008, tak už máte smůlu. Fotogalerie byly odstraněny, ale vždycky po jedné fotce z jednotlivých koncertů byly rozděleny do galerií z koncertů, festivalů, z ostatních akcí, s lidmi a z kapelního života. Tento postup odstraňování fotek bude probíhat každý rok, aby se předešlo dlouhému načítání stránky s galeriemi.

Nové fotky přibyly do galerie Petra Kalandry. Našli jsme je na serveru "rajče" a jsou od fotografa pana Tenglera. Také jsme dostali nějaké fotky od dcer Petra a ty umístíme do galerie v dohledné době.

A neustále platí výzva k Vám ... pokud máte nějaké fotky z našich koncertů, rádi je zveřejníme včetně Vašeho jména na našich stránkách. Budeme rádi, když se o své záběry rozdělíte s ostatními návštěvníky našich stránek. Předem moc děkujeme. Fotky můžete posílat na e-mail info@kalandramemory.cz.

Turnov a Velichov ...

... Střelnice a horolezci

Hrůza mně obestřela, když jsem na stránkách turnovského KC Střelnice viděl fotky velkého sálu s technickým popisem prostoru, kde bylo napsáno, že - k stání: 700 osob / k sezení: 400 osob / balkón: 66 osob. Sebevědomí mám OK, ale představa že uprostřed týdne (středa 4.11.) nenaplníme tento prostor mně trochu děsila. Poprosil jsem Míru aby zkusil domluvit koncert do malého sálu. Míra zavolal, domluvil a já mu poděkoval. Ve zkratce - zvuk OK, světla OK, lidi OK. Diváků přišlo dost a když jsme po koncertě stáli venku (protože se v prostorách KC nesmělo kouřit), vyslechli jsme si od odcházejících diváku spoustu uznání a chvály. Trochu to vypadalo, že tam na to venku čekáme. Ale fakt jsme si šli jen zahulit. Zabalili jsme aparát a jeli domů.

V pátek 6.11. jsme hráli ve Velichově na soukromé akci Horoklubu Chomutov v hospodě U lípy. Sálek s pódiem vypadal dobře a k použití byla připravena místní aparatura. Přijel i náš kamarád Petr Gärtner s jehož pomocí jsme nastavili zvuk. Koncert jsme rozdělili do několika kratších sérií a v některých si Petr s námi zahrál na mandolínu. Trošku zvláštně vyzněla Igorovo "Mašinka". To proto, že se několik horolezců vrhlo na taneční parket a za ukrutného dusotu jejich pohorek o dřevěnou podlahu předváděli taneční variace na téma vlak ... nebo spíše z mého pohledu na téma utržený vagón. Jak mi pak Linda, se zkušeností pracovníka posunu kolejových vozidel říkal, spíše šlo o "utržené Pendolíno" v nejvyšší rychlosti. Míra tentokrát nemluvil skoro vůbec. Lidi se bavili, někteří tančili, někteří zpívali a byla pohoda. Cestou domů nás stavěli kousek za Velichovem policajti. Chtěli vidět řidičák, a Míra pořád říkal: ..."... Péťóóó ...máš hasičák??"... pak se zeptali, jestli Petr něco pil, že prý to z auta dost táhne. Tak si Peťa vystoupil a šel foukat. Míra chtěl jít taky foukat, aby věděl kolik toho má v sobě. Raději jsme ho nepustili z auta. To byla na závěr taková veselá příhoda "ze zatáčení".


A ještě několik informací pro Vás.

Náš Manažer Martin zrušil profil naší kapely na stránkách Bandzone z důvodu jejich nízké návštěvnosti.
Fotek z několika posledních akcí je veliké množství a tak mějte trpělivost než je vyberu, upravím a umístím na stránky.
Na stránku MEDIA sekce Video jsem přidal videa ze srpnového hraní v Oseku. Díky technickým úpravám těchto "podstránek" můžeme konečně přidávat videa která mají větší velikost a tak se do budoucna můžete těšit na nové příspěvky.
Rádi by jsme od Vás vyzískali fotografie z některých našich koncertů. Pokud je máte, rozdělte se s dalšími návštěvníky našich stránek. Pošlete nám je e-mailem (včetně vašeho jména) a my si z nich vybereme a umístíme je do příslušných fotogalerií.

Pravidelná dávka ...

... informací z našich koncertů

Když mi kamarád volal s týdenním předstihem, že se chce na nás přijet podívat do teplického Jazz klubu , zakňoural do telefonu, že už se tam asi nevejde, že je vyprodáno, měl jsem z toho smíšené pocity. Popadla mně radost z představy plného klubu a trochu smutek, že kamarády neuvidím. V den "D" (23.10.) byl klub našlapaný až po střechu a i pro ty, kteří si lístek nekoupili v předprodeji se místo našlo. Sice za rohem, u baru, a nebo jen tak na stojáka. Míra přijel na koncert na poslední chvíli, neboť se domníval, že koncert začíná ve 21 hodin. Začínal však o hodinu dříve. Zvuk byl zpočátku koncertu (jak to jen slušně napsat ...) nevyhovující. Po čtyřech písničkách jsme se domluvili s naším kamarádem Petrem Samkem, aby se s tím pokusil něco udělat a vyhlásili jsme zvukovou zkoušku. Dodatečně ještě jednou děkujeme všem přítomným divákům za projevenou trpělivost a za mírné zdržení koncertu. Pak jsme ještě během hraní několikrát řešili problém s tím, že když Igor zapnul kombo, ozývalo se nepříjemné vrčení. Cesty elektronů, Voltů a Ampérů (těch elektrických) jsou nevyzpytatelné. Koncert však dopadl skvěle a lidé odcházeli z koncertu spokojeni.

Se zvukem to bylo na štíru i 30.10. v Třeboni. Hráli jsme v pivovaru, v místech, kde byla dříve sladovna. Dlouhý prostor s klenbami si se zvukem dělal co chtěl. Zvukař dělal co mohl a vysloužil si od nás velkou pochvalu za to, že tento hangár dokázal zvukově zkrotit. Mezi diváky jsme zahlédli i známé "jihočeské tváře" (viz. návštěvní kniha - Šárka). Byla to pohodička. Po koncertu jsme poseděli a pak přejeli do penzionu Kamínek, kde jsme si zajistili spaní. Igor si myslel, že po koncertě pojedeme domů a tak tentokrát cestoval bez svého lodního kufru. Před spaním někde schrastil Jíra i nedopitou láhev Tullamorky a tak bylo na pokojích veselo. Přál bych Vám vidět kreace, které Míra, Linda a Petr předváděli do půl těla svlečeni před televizní obrazovkou na které běželo nějaké mistrovství v kulturistice. Vlastně nezůstane jen u přání ... jen co zpracuji fotky, budete mít možnost tyto kreace sami ohodnotit. Dopoledne jsme přejeli zpátky do Třeboně, dali jsme si oběd, vyfotili jsme se u kašny ... mimochodem byl jsem kapelou požádán o vytvoření samostatné fotogalerie MY A KAŠNY ... a jeli jsme do Prahy.

To, co jsem psal o dopředu vyprodaném koncertě v Teplicích o dva odstavce výše, se opakovalo i v pražském klubu Blues Sklep (31.10.). Přední stůl byl obsazený rodinou Petra Kalandry a jejich kamarády, a jak se mi po koncertě svěřil Linda, měl z toho trochu trému. Asi se bál, aby na ně třeba během zpívání neprskal, když seděli tak blízko. Byla to paráda. Koncert se nám zdál tentokrát nějak více komorní než jindy. Mezi písničkami bylo větší ticho než obvykle, všichni poslouchali a Míra tentokrát (možná se mi to jen zdálo) moc mezi hraním nemluvil. Opravdu super hraní.

Poslední splátka ...

... článků o našem hraní

V chomutovském klubu "U Bizona" jsme hráli 9.10. O zvuk se nám dobře postaral Tomáš Smrž. Petr Bláha nechal tentokrát řídit Igora a vypláchnul si hlavu Tullamorkou (myslím, že nějak podobně to bylo i minule). Lidí bylo tentokrát nemnoho, ale důvod neznáme. Asi bylo něco zajímavého v TV, a nebo to lidi prostě nevěděli. Uvidíme, zda bude mít majitel klubu odvahu pozvat si nás zase někdy příště. Myslel jsem si, že po koncertě pojedeme pozdravit do Sluníčka našeho kamaráda Richarda, ale Jíra zase někam chvátal a tak jsme frčeli domů.

O týden později (16.10.) jsme se vydali do Českých Budějovic. Cestou měl Míra asi tisíc telefonátů, ale jeden nás překvapil. To když říkal .... "...duet je málo ...chtělo by to alespoň TRUET..." Málem nás to zabilo. V Budějkách nám Petr předvedl ... a nejen nám, ale i autoškole stojící ve správném odbočovacím pruhu ... jak se z pruhu doprava odbočuje doleva. Nakonec jsme ke klubu Highway 61 přece jen cestu našli. Přijeli jsme celkem brzo, a tak jsme měli dost času na přípravu. Klub se pak obdivuhodně naplnil a to tak, že jsem při Igorovo "mašince" ani neodcházel pryč. Celý koncert si užívala i Pavlínka Jíšová s kamarádkou Dášou. Pokud někdo nevíte kdo to je Pavlína Jíšová, tak si to najděte na netu. Mezi diváky byly i pánové Beňa a Ptaszek. Po koncertě jsme zase měli roupy a nechtělo se nám skončit. Linda měl "ťapkavou" ... to jako že chtěl jít ještě někam pařit... a když se vrátil tak jen řekl: "...něco v tom bylo". Víc jsme se nedozvěděli. Ráno byl v pokoji kde jsme spali vzduch který by se dal krájet. To víte ... 6 chlapů se po celém dni zuje, svlíkne, a bůh ví co den předem jedli. Prostě jako když se snažíte dýchat rosol. HNUS! A to nechce náš zimomřivý Igor větrat. HNUS! Ještě že nemáme v kapele holky.

Po snídaňo-obědu následoval přesun do Pelhřimova. Cestou jsme se rozhodli obohatit naše vědomosti a změnili jsme směr na Dačice. Tam jsme si prohlédli památník kostkového cukru, neboť z tohoto města vynález hranatého sladidla pochází. Igor se nezúčastnil ... zůstal chrápat v autě. Jeho škoda, protože jsme zase zalezli do hospody a Petr si se slovy: "...vždyť já vlastně vůbec nemám hlad" objednal pečené koleno. Bylo opravdu monstrózní a tak jsme ho ochutnali nakonec všichni ...teda kromě Igora, který spal v autě. U tygříka jsme se rychle nazvučili a v pohodě odehráli koncert. Bylo opět narváno. Tentokrát do postele chvátal Linda. Prý na něj něco leze. Ráno jsme se v pohodě vypravili a jeli domů.

LIVE DVD ...

... natáčení v klubu Čechovka

Publikum ze všech koutů České republiky zaplnilo 2. 10. 2009 sál klubu Čechovka v Havlíčkově Brodě a vytvořilo tak příjemnou atmosféru pro natáčení živého koncertu kapely Petr Kalandra Memory Band.

V pátek 2. října 2009 nahrála skupina Petr Kalandra Memory Band živé DVD v havlíčkobrodském klubu Čechovka. To bude věnováno 60. nedožitým narozeninám Petra Kalandry. Speciálním hudebním hostem večera byl Oskar Petr, dlouholetý hudební souputník Petra Kalandry. Jeho vystoupení na pódiu klubu Čechovka mělo velký úspěch. Jak se zdá, Oskar Petr se stane speciálním hostem i většiny koncertů skupiny Petr Kalandra Memory Band pro rok 2010, které ponese název TOUR "60" a vznikne pod taktovkou Czechblues. Velkou ctí pro kapelu byla účast manželky Petra Kalandry, která do Čechovky zavítala ve společnosti obou dcer Kristíny a Karolíny.

Poděkování patří firmě SOUND FOR PEOPLE - Michalu Ondrákovi (mistr zvuku) a Vladimíru Prchalovi (světla), Ladislavu Jabůrkovi a Romanu Dobrevovi (audio nahrávání), Martinu Raindlovi, Karlu Vávrovi, Petru Bláhovi (kamera) pod vedením režiséra Martina Studeckého, Berenice Haladové (fotografie), všem hostům koncertu (Oskaru Petrovi, Petru Baťkovi, Petru Ernstovi, Petru Opočenskému a Karlu Šterbovi), ale hlavně všem divákům, kteří se na natáčení sjeli z celé republiky. Velké díky patří i ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně, která se postarala o nádhernou výzdobu sálu v podobě kreseb a koláží Petra Kalandry a keramických sošek Petra, které obdržel každý z hostů.

Live DVD vyjde ke konci roku 2009 v mosteckém Ponte Records a pokřtít by se mělo 10. března v pražské Malostranské besedě, v den 60. narozenin Petra Kalandry.

Martin Kráľovský, Team Czechblues
Fotogalerii od Berušky z natáčení naleznete ZDE, a fotogalerii od Madža TADY.

Uherský Brod ...

... a Holešov

Cestou do Uherského Brodu (25.9.) jsme se zastavili v Brankovicích, kde nám minule byla při poruše auta poskytnuta první pomoc. Pozdravili jsme paní Vrbackou, která měla velkou radost, že nás zase vidí. Času nebylo mnoho a tak jsme rychle zase naskákali do auta jeli do Uherského Brodu, kde nás večer čekal koncert v klubu "Hospůdka u Michala". Trochu jsme bloudili, než jsme klub našli. Sice jsme se ptali "domorodců", ale nikdo nevěděl. Znali jen hospodu "U Karla" ... nakonec se vše vysvětlilo .... dříve "U Karla" teď "U Michala". Opět báááááječní lidé. Přišel se podívat i "farmář" Karel Štěrba. Měl to skoro za barákem, tak nebylo divu. Druhý den jsme se u něj v poledne zastavili a tato návštěva měla podobný průběh, jako každá jiná u něj. Zase jsme nakupovali, pili dobrou slivovici, brnkali na kytary. Pak přijel ještě Petr Opočenský, který si s námi jednou zahrál na příčnou flétnu na oslavě Karlových narozenin a kde se nám zalíbil natolik, že jsme ho chtěli mít na DVD. Petra Opočenského jsme pak odvezli do Uherského Hradiště, tam jsme omrkli jeho rozestavěný barák, ochutnali slivovici, poslechli nahrávku jeho skupiny a nadešel čas pokračovat v cestě. Ještě jsme se vyfotili s krojovanými dívkami a mládenci, kteří šli okolo a nasedli do auta.

Přesunuli ( 26.9.) jsme se do Holešova. Náš koncert byl součástí malého festivalu SATURDAY IN BLUE aneb BLUESOVÁ SOBOTA, který se konal v Drive klubu. Hrálo se nám dobře a nebýt jednoho opilého týpka, bylo by to ještě lepší. Petr ho však celkem rychle usměrnil. Kapele, která hrála po nás jsme nechávali na pódiu bicí. Původně jsme se těšili, že zapaříme, přespíme a dopoledne pojedeme domů, ale Jíra se splašil, že musí být v neděli ve 12 hodin na lešení a že tím pádem ještě v noci frčíme domů. Souhlasili jsme za podmínky, že si Jíra pohlídá řidiče Petra a bude mu dělat společnost, aby za volantem neusnul. Jíra se na to ale vyprdnul, a jen co dosedl na sedačku, usnul a vzbudil se až v Mostě. Celou cestu tak Petra udržoval při vědomí Míra, a to někdy až drastickým způsobem. Až se divím, že si Petr to různé dloubání do žeber, a bůhví kam ještě, dal líbit. Pro příště je domluveno ... kdo potřebuje ještě v noci jet z nějaké dálky, bude hlídat řidiče. Pokud né ... spí se v místě koncertu a jede se až ráno. HOWK.

Sejdeme se Na kopečku ...

...a další koncerty

Divadlo "Na kopečku" se nachází v areálu psychyatrické léčebny v Jihlavě. Ó jaký klid je ve zdejším prostředí. Obzvláště, když cestou na koncert (18.9.) prožíváte peklo. Vysvětlím ... na dálnici jsme chvíli jeli za nějakým maďarským autobusem a zdálo se nám, že se z něj line odporný naftový zápach. Autobus jsme předjeli ale naftový ozón nezmizel. Přikládali jsme to tomu, že smrad je natažený do ventilace našeho VW. Na vjezdu do Jihlavy to Petrovi nedalo a otevřel kapotu. Z motoru vytékala nafta proudem. Dojeli jsme do místa koncertu a Petr se otočil a jel někam do opravny. Na asfaltové cestě po něm zůstala celkem slušná louže a v nádrži po naftě nezůstalo skoro nic. Koncert se konal před divadlem... na trávě. Lidi byli fajn. Petr se vrátil s opraveným a natankováným autem a zase byla pohoda. Ó jaký klid byl v tamním prostředí. Jednou se možná všichni sejdeme "Na kopečku" nebo v jiné léčebně.

Nikdy mně moc nelákalo krotit jednostopé vozidlo ... i když má dvě kola. Ale rád se na motorky alespoň koukám. Shodou okolností jsem na jeden z našich pražských koncertů pozval bývalého spolužáka Foxe a ten je členem sdružení Moto Guzzi. A tak se po čase stalo, že nás tihle fandové pozvali na svůj sraz, který se konal 19.9. v areálu autokempu Apolo v Lednici. Hráli jsme první a tak jsme měli dost času na přípravu perfektního zvuku. Lidi se bavili a nám se hrálo dobře. I my jsme se dobře bavili. To když po nás nastoupila skupina Meky Band, což je revival Mekyho Žbirky. Fakt super. Když jste zavřeli oči, tak bylo jedno kdo na pódiu stojí ... slyšet byl Žbirka. Pak přišla revivalová Hanička Zagorová a opět úžasné. Vše bylo podpořeno kvalitními muzikanty. Z další kapely už jsem slyšel jen asi 2 písničky a zbytek ke mně doléhal přes zavřené okno chatky, ve které jsme spali. Ráno Igor hledal hodinky a pak si vzpoměl, že je nechal ve sprše. Tam už samozřejmě nebyly. Našel je však jeden poctivec a Igorovi je těsně před odjezdem přinesl. Igor svítil jak dítě, když mu vrátí hračku.

Poslední víkendové zastavení nás čekalo na Mělnickém vinobraní (20.9.). Velké pódium, dobrý zvuk, dost lidí, a nedaleko nějaká atrakce vydávající hrůzné zvuky. Zaskakovali jsme za duo Beňa-Ptaszek, ale myslím, že jsme lidi, kteří přišli na ně nezklamali. Míra hodil pár slov s Míšou Leichtem z plzeňské skupiny COP, která hrála po nás, dali jsme si něco dobrého do rypáčků a jeli jsme domů.

Velký dluh...

...o našich koncertech

Předem přijměte omluvu, že jste si dlouho nemohli přečíst o našich koncertech. Vše bylo odloženo z důvodu umístění hlavní zprávy minulých dní .. natáčení DVD. Natáčení už je za námi a tak konečně začneme postupně informovat i o dalších odehraných koncertech. Tohle povídání rozdělím do několika samostatných článků, protože jsme toho na koncertech zažili docela dost. Tak... úvod je za mnou a pokud jste to dočetli až sem, tak je tento úvod i za Vámi.

V sobotu 12.9. jsme hráli na zámku v Korozlukách u Mostu. Lidí mohlo být víc, ale to se občas stává. Hráli jsme venku a zvuk, i když byl perfektní, se nám vracel se zpožděním odrazem od budovy zámku. Ustáli jsme to. Během našeho koncertu dvakrát zkolabovala elektřina a zvláštní je, že se to stalo vždycky, když jsem zpíval já. Asi se někde srazily Ampéry s ampéry. I to jsme ustáli. Každopádně super akce a držíme palce, ať se dočkáme dalších koncertů v tomto skvělém prostředí. A doporučení - pokud se budete toulat v našich krajích, udělejte si čas, navštivte zámek Korozluky a podívejte se, jak z trosek a "popela" pozvedl pan Míra Perout tento úžasný kus naší historie.

Hned další den jsme vystoupili v rámci Hornických slavností v Bílině. Scénu "Kafáč" už důvěrně známe. Během koncertu začalo zcela obstojně pršet a tak se dost lidí utíkalo schovat pod střechu přilehlé kavárny, pod velké slunečníky, nebo pod barevné kopule svých deštníků. Báječné fotky z tohoto hraní a ze zámku v Korozlukách pro nás nafotil náš kamarád František Vejstrk a vidět je můžete v naší fotogalerii.

Už brzy se dozvíte, co je to "truet" a že Linda řekl: "...něco v tom bylo..."

A to je pro dnešek vše ... tá dýýýý dááá dýýýý dáááá da.

Není každý den posvícení...

...a nebo je.

Dlouho jsem přemýšlel, jaký nadpis mám dát tomuto článku a nakonec to vyplynulo samo, když jsem ho dopsal.

Do Vimperku je cesta fakt dlouhá. O to horší byla představa, že v noci po koncertu jedeme hned domů. Před námi hrál skvělý Blue Effect. Jejich akustický koncert se skvělým zvukem jsme si všichni užívali, i když jim počasí moc nepřálo. Z oblohy se valil déšť a tak se posluchači mačkali pod stanem, který byl bokem od pódia. Když se déšť uklidnil všichni se přesunuli zpět před pódium a při poslechu hitů Radima Hladíka "udupávali" rozbahněnou plochu. Následovalo "přepřahání" kapel. Zvukařům to trvalo dost dlouho a mám pocit že i díky tomu dost lidí odešlo. Co se dělo dál ... kromě toho že jsme hráli... nebudu popisovat. To né že bych si to nepamatoval, ale mám úctu k našemu kapelníkovi. A ten mi kladl na srdce, abych na stránky psal hlavně to pozitivní. A tak tady nebudu psát o tom, že zvuk byl naprosto tragickej, a to nejen v odposlechu na pódiu... kde cca od půlky koncertu vlastně nebyl žádnej, ale byl i příšernej z pódia k lidem. Nepochopili jsme, proč Blue Effect hrál přes velké výkonné bedny a my hráli přes takové malinké. Po koncertě jsme vysvětlení od zvukařů dostali...ale nepřejte si ho vědět. No nic. Nějak jsme to přečkali s vědomím, že není každý den posvícení.

Každý den sice posvícení není, ale hned druhý den v sobotu (5.9.) posvícení bylo, a to v Nymburku (nebo snad v Nymburce??). Velké pódim, hromada báječných lidí před ním, senzační zvuk zvukařů kteří ví co dělají, prostě nádhera. Vivat Nymburské posvícení. I tentokrát jsme rovnou z koncertu frčeli domů. (článek o této akci si můžete přečíst v Nymburském Deníku ...článek obsahuje i fotogalerii a krátké video)
Tento víkend nám přinesl i spoustu kapelních poznatků... třeba už víme, že Linda k vypínání světla používá dálkové ovládání, například ve formě násady od smetáku, nebo jiné podobné dlouhé tyče a zjistili jsme, že protihlukové paravany ve studiu mají velký filtrační účinek. Také jsme v kapelním autě zavedly kasičku na čištění sedaček a Jíra už zase hraje bos. Tak zase příště.

Tři v jednom ...

... aneb koncerty 29.8.09

První sobotní koncert jsme odehráli v letním kině v Ústí nad Labem. Akce se jmenovala Labské léto 2009 a nebyli jsme zde žádnými nováčky. Na tomto velkém, pódiu jsme odehráli jeden z prvních koncertů naší skupiny v roce 2005. Hráli jsme jako jedni z prvních účinkujících a tak bylo v hledišti ještě dost volných míst k sezení. Občerstvili jsme se v připraveném V.I.P. stanu a vydali jsme se na dlaší koncert. Ten na nás čekal v Kadani.

Každoroční kulturní show s názvem "Císařský den" probíhá na různých místech města. My jsme obsadili pódium u KC Střelnice. Před námi hrála skupina Njorek. To jsou tři muzikanti a jedním z nich je Olin Nejezchleba, rovněž člen skupiny Blues Session. Poslechl si celé naše vystoupení, pak jsme s ním dali řeč a vypadá to, že pro Vás společně něco vymyslíme. Nechte se překvapit. Vše se včas dozvíte. Po našem koncertě jsme ještě poseděli, popili a poslechli si skupinu Rapa Nui a pak už jsme letěli na poslední sobotní koncert.

V Oseku u Litvínova už jsme také hráli. Letos na "Benátské noci" což je vyvrcholení Oseckého léta. Přijížděli jsme do poslední písničky Pavlíny Jíšové a jejího bandu. Pak nastoupil na pódium Pepa Laufr dopravázený skupinou "Los CéDéčkos". Počasí se dost výrazně zhoršilo a hrozilo i to, že bude vše odpískáno. Bylo tak hnusně, že jsme si vzali pivo a šli si sednout do auta. Na zadních stranách předních sedadel jsou takové sympatické stolečky a tak jsme si s Lindou na ně dali pivíčka, aby nás to nestudělo do rukou. Najednou se vzadu splašil Jíra, že nutně, .... ale opravdu strašně nutně potřebuje... Tak Linda, sedící před ním, vystoupil, Jíra sklopil sedačku a část obsahu plastového kelímku se ocitla na Mírovo bundě a vlasech a také na sedačce. Pak nastaly dohady, kdo vlastně za to může. Počasí se trochu vylepšilo a my jsme v pohodě odehráli, skoukli ohňostroj a jeli domů. Byl to náročný den. Tak zase příště.
Vyrobil Alkalis (c) 2007